Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
467) Ruhmkorffův induktor
19. 12. 2006
Dotaz: Jak prosím funguje Ruhmkorffův induktor? (Lucie)
Odpověď: Ruhmkorffův induktor (též Ruhmkorffův transformátor) je zařízení, které ze stejnosměrného proudu generuje proměnné vysokofrekvenční proudy. K transformaci proudu nahoru (na vyšší napětí) je použit transformátor, kde primární cívka má jen několik málo závitů, sekundární cívka jich má mnohonásobně více. Aby však transformátor fungoval, je třeba proměnného proudu (stejnosměrný konstantní proud takto transformovat nelze) - k tomu zde slouží tzv. Wagnerovo kladívko. Jde vlastně o malý spínač spojený s cívkou: když zařízením teče proud, cívka si přitáhne hlavu spínače a rozpojí tím obvod. Tím ale přestane působit magnetická síla cívky na hlavu spínače a ten (svou vlastní pružností) se opět sepne. Obvodem opět prochází proud, takže civka opět přitáhne hlavu spínače... a tak stále dokola. Wagnerovo kladívko tedy vyrábí ze stejnosměrného proudu jakési pulzy (proměnný proud), které už transformátorem transformovat lze.
Schematicky si lze Ruhmkorffův induktor představit takto:
Dotaz: Co je to olověný akumulátor? (denisa mysickova)
Odpověď: Pod pojmem olověný akumulátor si lze představit třeba klasickou autobaterii. Obecněji pak akumulátor s olověnými elektrodami, kde jako elektrolyt býva použita ředěná kyselina sírová. Při nabíjení akumulátoru dochází na anodě k vylučování oxidu olovičitého, nabitý akumulátor lze tedy pak považovat za akumulátor s anodou z oxidu olovičitého a s anodou z olova. Napětí dodávané jedním článkem takovéhoto akumulátoru je okolo 2 V (v autobaterii je použito více článků zapojených do série).
Dotaz: Dobrý den, přeme se s kolegou o jedné úloze týkající se setrvačnosi. Mějme
autobus ve kterém je někde uprostřed na šňůrce přivázany nafukovací bálonek
naplněný heliem. Jak se tento balónek bude chovat, jestliže se autobus bude
rozjíždět respekt. brzdit. Kolega tvrdí, že balonek bude při rozjíždění
setrvávat v klidu, tudíž se nahne proti směru jízdy. Já tvrdím, že při rozjezdu
dojde k nahromadění vzduchu v zadní části autobusu a tedy rozdílu tlaku v přední
a zadní části. Následkem toho bude na část balonku, která je blíže k zadní části
působit větší tlaková síla než na přední část a balónek se pohne dopředu, tedy
ve směru jízdy? (Miroslav S.)
Odpověď: Máte pravdu, pokud bude mít balónek menší hustotu než okolní vzduch (což by při naplnění héliem mělo platit), bude se při rozjíždění vychylovat kupředu a při brždění autobusu zase dozadu. Bude-li autobus stát či pojede-li rovnoměrně přímočaře, bude balonek v klidu a bude mířit nahoru. V zatáčkách (kde se projevuje tečné zrychlení) se bude vychylovat ve směru zatáčení.
Pravdu máte i co se týče vysvětlení jevu. Vašemu kolegovi možná pomůže, když si představí, že autobus je vyplněn vodou (namísto vzduchu) a balónek je plněn vzduchem. Se vzduchem a vodou máme v tomto ohledu lepší životní zkušenosti, takže se nám pak i celý jev snadněji a přirozeněji chápe.
Dotaz: Od kdy existuje gregoriánský kalendář?
(veronika)
Odpověď: 24. února 1582 papež Řehoř XIII. vydal bulu Inter gravissimas, vyhlašující kalendářní reformu - a tedy změnu juliánského kalendáře na gregoriánský. Reforma měla proto být provedena v noci po 4. říjnu 1582, za nímž měl následovat skok na 15. října 1582 (tento posun byl potřeba, aby se srovnalo datování s ročními obdobími, datování se totiž vůči ročním obdobím vlivem neshody juliánského kalendáře s délkou oběhu Země okolo Slunce posunovalo).
Gregoriánský kalendář ale nebyl přijat ve všech zemích. Prakticky dle plánu jej přijaly jen katolické země (Itálie, Španělsko, Portugalsko, Polsko) V Čechách byla změna provedena roku 1584). Ve Slezsku byla změna provedena z 12.1. na 23.1. 1584, v německých zemích okolo roku 1700, v Rusku 1918 (vzpomeňme VŘSR slavenou dle nového kalendáře až v listopadu) a v Řecku v roce 1923.
Dotaz: Jaka je nejnižší teplota ve vesmíru? Pavla (Pavla)
Odpověď: Na tuto otazku se dá odpovědět dvojím způsobem. V laboratořích jsme schopni dosáhnout pomocí speciálních technik (pomocí Boseho-Einsteinovy kondenzace atomů) na úroveň nanokelvinů, tedy prakticky na úroveň absolutní nuly (-273,15°C). Na této teplotě se ale žádný objekt dlouhodobě sám neudrží a dříve či později se ohřeje se od svého okolí. Pokud bychom ale umístili nějaký předmět hluboko do vesmíru, daleko od všech žhavých hvězd, vychladl by postupně "jen" na teplotu okolo 2,7 K, tedy asi -270,45°C a dále by již nechladl. Na tuto teplotu by jej totiž ohřívalo tzv. reliktního záření, záření prostupující celý vesmír, jakýsi pozůstatek Velkého třesku a následného vývoje vesmíru.
