Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
462) První čínský kosmonaut
21. 12. 2006
Dotaz: Jaký první číňan byl ve vesmíru? Veronika (Veronika Ščigelová)
Odpověď: Prvním čínským kosmonautem se stal Jang Li-wej (též Yang Liwei) 15. října 2003. V čínské kosmické lodi Šen-čou 5 (v překladu Božská loď, anglický přepis Shenzhou 5) během 21 hodin čtrnáctkrát obletěl Zemi a úspěšně přistál v mongolské stepi.
Dotaz: Dobrý den, zajímalo by mne, jestli existuje materiál, který doháže značně
odklánět magnetismus, aniž by sám byl magneticky přitahován, podobně, jako
železo. Děkuji. (Petr Hartmann)
Odpověď: Chceme-li odklánět magnetické pole, máme prakticky dvě možnosti. Buď použijeme materiál, který bude magnetické pole (představme si magnetické siločáry) "vtahovat" do sebe - to je příklad feromagnetických (ale i paramagnetických) látek, jako například v případě železa, a nebo použijeme látku, která má tendenci ze svého objemu magnetické pole (siločáry) vytlačovat, vypuzovat - takovým látkám říkáme diamagnetika. Diamagnetická (ikdyž velmi slabě) je například i obyčejná voda, silným diamagnetikem bývají supravodiče. Avšak i na diamagnetika působí v nehomogenním magnetickém poli síly. zatímco feromagnetika jsou magnetickými silami přitahována do míst se silnějším magnetickým polem, diamagnetika jsou od těchto míst naopak odpuzována.
Dobrý den, mám dvě otázky: proč má měsíc stejnou dobu rotace kolem své osy jako Země (stále vidíme stejnou část měsíce) a zda příliv/odliv (což je energeticky dost náročné) způsobuje zpomalování Země, přibližování měsíce, a nebo je systém stále v energetické rovnováze. moc děkuji za odpověd, jste skvělí, že dáváte nám, divícím se laikům odpovědi často asi na stupidní otázky!
(martin)
Odpověď:
Vezměme to pěkně popořádku. Ze Země je opravdu vidět stále stejná polovina Měsíce, tedy zhruba poovina jeho povrchu. Souvisí to s tzv. vázanou rotací - Měsíc rotuje okolo své osy se stejnou úhlovou rychlostí, jako obíhá okolo Země - k Zemi je pak přivrácena stále stejná polovina. Vázaná rotace není ve sluneční soustavě ničím neobvyklým a jde o důsledek slapových sil (např. přílivu a odlivu na Zemi).
Měl bych zde ale upozornit, že to, že vidíme pořád stejnou polovinu měsíčního povrchu není tak úplně pravda, Měsíc se k nám totiž střídavě natácí trochu víc severní a pak zase trochu víc jižní částí (říká se tomu tzv. librace v šířce) a podobné kývavé pohyby dělá i co se týče natáčení se východní a západní částí (a tomu říkáme librace v délce). V důsledku toho jsme schopni ze Země vidět (samozřejmě ne najednou) asi 59% povrchu Měsíce. A proč se Měsíc tak podivně kýve? On se vlastně nekýve, celý jev vzniká v důsledku dvou skutečností. Jednak Měsíc neobíhá Zemi ve stejné rovině jako obíhá Země okolo Slunce (a díky tomu ho občas vidíme trochu zespodu a pak zase trochu zvrchu - tedy ona librace v šířce). Dále pak Měsíc neobíhá Zemi po kružníci ale po elipse, v důsledku Keplerových zákonů se proto mění jeho oběžbá rychlost (v perigeu obíhá rychleji než v apogeu), ale rychlost rotaze kolem vlastní osy je konstantní - vázaná rotace proto není uplně dokonalá a my to vnímáme právě jako onu libraci v délce.
Příliv a odliv (obecně slapové jevy) skutečně zkůsobují také zpomalování rotace Země a vzdalování se Měsíce od Země. V důsledku toho se pozemský den prodlužuje o zhruba 2,3 milisekundy za 100 let a Měsíc se od nás za rok vzdálí průměrně o 3,7 cm. Je však důležité si uvědomit, že toto nepatrné vzdalování se je jenom průměrná hodnota - Měsíc se během svého oběhu okolo Země pohybuje ve vzdálenosti od 356 410 km (je-li v tzv. perigeu) do 406 697 km (když je v tzv. apogeu). Běžně se tedy k nám přibližuje a zase se vzdaluje o 50 tisíc kilometrů!
Měl-li bych se vyjádřit k energetické bilanci, pak lze zhruba říct, že energie získaná ze zpomalení rotace Země se spotřebovaná jednak na slapové jevy (při přílivu a odlivu se část energie v důsledku tření a viskozity přeměňuje na teplo) a také na zvýšení potenciální energie soustavy Země-Měsíc (a tedy vzdalování se Měsíce od Země).
Dotaz: Jak se mění gravitačni konstanta od rovníku k pólu? (Nikola)
Odpověď: Gravitační konstanta je univerzální fyzikální konstanta, která je stálá v celém nám známém vesmíru. Značí se G (v našich zemích někdy také řeckým písmenem ϰ) a vyskytuje se například v Newtonově gravitačním zákoně. Její hodnota je G=6,67×10−11N·m2kg-2.
Z dotazu však usuzuju, že více než gravitační konstanta vás zajímá spíše tíhové zrychlení (obvykle se značí g). Tíhové zrychlení v podstatě vyjadřuje, jak moc jsou tělesa tažena směrem k Zemi u jejího povrchu. Je v něm započteno jak samotné gravitační zrychlení, tak i odstředivá síla způsobená rotací Země. Udává se, že na pólech je tíhové zrychlení g=9,8322m·s-2, na rovníku pak g=9,7803m·s-2. Okolo 45° zeměpisné šířky (a tedy prakticky i v ČR, jejíž zeměpisná šířka je okolo 50°) by se pak hodnota měla pohybovat okolo gn=9,80665m·s-2, což je zároveň definováno jako tzv. normální tíhové zrychlení (tj. není-li uvedeno jinak, měla by se používat se právě tato hodnota).
Dotaz: Je pravda, že černá barva pomáhá lépe vyzařovat teplo? Např. u chladičů - je možné, že změnou barvy zlepším chladicí vlastnosti? Na webu nacházím články hovořící pro ale i proti tomuto tvrzení - jak to tedy je? Existuje nějaká objektivní studie - nějaké jednoduché vysvětlení? Děkuji (Jirka)
Odpověď: Obecně platí, že čím vyšší je schopnost tělesa pohlcovat záření (světlo, tepelné záření, ...), tím vyšší je i jeho schopnost (je-li těleso dostatečně zahřáto) toto záření vyzařovat. Ačkoli to tak nemusí být vždy, obvykle platí, že těleso matné černé barvy (tedy těleso dobře pohlcující viditelné světlo) dobrře pohlcuje i infračervené záření (laicky řečeno dobře absorbuje sálající teplo z okolí). Potom tedy lze předpokládat, že bude-li takové těleso zahřáto, bude také teplo vyzařovat ochotněji než bílé či lesklé těleso.
