Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
418) Lidé na Měsíci
06. 03. 2007
Dotaz: Kolik lidí stanulo na Měsíci? (J.Dirlbeck)
Odpověď: Celkem by mělo jít o 12 lidí (viz seznam níže). Všechna přistání lidí na měsíci se uskutečnila v rámci programu Apollo. Program Apollo byl programem pilotovaných kosmických letů k Měsíci realizovaný americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA) v letech 1961 až 1972. Na měsíci úspěšně přistály posádky misí Apollo 11, 12, 14, 15, 16 a 17.
Neil A. Armstrong
Edwin E. Aldrin
Charles Conrad
Alan L. Bean
Edgar D. Mitchell
Alan B. Shepard
David R. Scott
James B. Irwin
John W. Young
Charles M. Duke
Eugene A. Cernan
Harrison H. Schmitt
panoramatická fotografie z mise Apollo 14
Více se o programu Apollo můžete dozvědět na těchto stránkách
Dotaz: Dobrý den, v létě trvá nejdelší den přibližně 16 hodin. Z našeho pohledu je
Slunce nejdéle na obloze, pokud počítáme čas od východu k západu. Porovnal jsem
to s dobou, po kterou by měl být na obloze nejdéle Měsíc. Vysledoval jsem
odlišnost, nejdelší možná doba, po kterou u nás může měsíc svítit na obloze je
téměř 18 hodin. Zajímalo by mě, čím je způsobeno, že Měsíc může být přítomen na
obloze déle než slunce. (M.Vozar)
Odpověď: Měsíc může být viditelný na obloze skutečně déle než Slunce a to ze dvou důvodů. Především polohu měsíce na obloze neurčuje pouze rotace Země, ale také oběžný pohyb Měsíce okolo Země. Tyto dva pohyby se skládají tak, že Měsíc se za jeden den posune vůči hvězdnému pozadí o zhruba 13° a 11' směrem k východu. Z pohledu pozorovatele na Zemi se tedy měsíční kotouč pohybuje po obloze o něco pomaleji než kotouč sluneční. Druhým důvodem možné delší viditelnosti Měsíce je potom skutečnost, že Měsíc neobíhá Zemi přesně v rovině ekliptiky, ale jeho dráha je k ní skloněna o 5° a necelých 9'. Díky tomu může být Měsíc na obloze někdy i výše, než kam ve stejnou roční dobu vystoupá v poledne Slunce, a tedy může i o něco dříve vycházet a o něco později zapadat. Díky těmto dvěma efektům tak může být Měsíc na obloze viditelný déle než Slunce až o desítky minut (přesný maximální čas se mi bohužel nepodařilo nalézt).
Dotaz: Dobrý den prosím vás pořád mi nejde na rozum kde se v jaderné elektrátně vezme
volný neutron. Víte jak ho takm dají ? (Josef Kubišta)
Odpověď: Předpokládám, že máte na mysli onen první neutron, který řetězovou štěpnou reakci nastartuje. Je potřeba si uvědomit, že radioaktivní prvky se rozpadají samy o sobě (některé rychleji, některé pomaleji) a my jim v jaderném reaktoru bombardováním správně zbržděnými neutrony z předchozích rozpadů akorát pomáháme a urychlujeme tak celý proces. Malé množství neutronů je v jakémkoli materiálu vždy přítomno jednak z výše zmíněného spontánního rozpadu jader, jednak i působením kosmického záření. Pokud je reaktor vypnutý, jsou tyto neutrony vychytávány pomocí tzv. regulačních tyčí, takže štěpení radioaktivních jader probíhá jen velmi nepatrně (nicméně i ve vypnutém reaktoru se jaderné palivo v důsledku svého spontánního štěpení pomalu rozpadá a tím i zahřívá). Když regulační tyče z jederného reaktoru trochu povytáhneme, vychytají méně neutronů a štěpná reakce se rozjede.
K tomuto tématu je třeba ješte několik poznámek. Především ne každý neutron je vhodný k iniciaci rozpadu radioaktivních jader. Aby k tomu došlo, musí onen neutron do jádra narazit "správnou" rychlostí. Neutrony vznikající jaderným rozpadem jsou obvykle příliš rychlé, takže je musíme v reaktoru zpomalovat (například jim umístíme do cestu vodu či jiný vhodný materiál). Dále samotný neutron je mimo jádro nestabilní a i on se samovolně rozpadá (s poločasem rozpadu 15 minut, na proton, elektron a elektronové antineutrino) - neutrony tedy nelze samostatně "skladovat", když jich potřebujeme více, musíme si je (třeba právě štěpnou reakcí) "vyrobit".
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem se Vás optat ohledně Ruhmkorffova induktoru. V knize
Pespektivy telepatie od pana Rejdáka jsem četla, že tento induktor může
znemožnit telepatii. Dost se proto o něj zajímám. Nemusíte se mnou souhlasit,
spíše jsem Vás jsem ale chtěla poprosit o informace o tomto induktoru. Jak je
velký, je slyšitelný? Jak přesně vypadá? (Jitka Smejkalová)
Odpověď: Máte pravdu v názorech na možnosti telepatie bychom se asi neshodli. Zapojení Ruhmkorffova induktoru již bylo objasněno v odpovědi nazvané "Ruhmkorffův induktor". Pokud Vás zajímá spíše vzhled a chování tohoto přístroje, pak Vám snad poslouží níže uvedené obrázky.
O Ruhmkorffovi a jeho induktoru (na stránkách je nazýván indukční cívkou) si můžete přečíst například na
Dotaz: 1) Inflace: Jak si lze vizuálně představit "vypřímení velmi svinutého prostoru"
na počátku vesmíru? Existuje nějaká analogie, lze to k něčemu přirovnat
(trychtýř...)?
2) Singulatita: pokud se semínko Vesmíru o rozměru 10-33 cm prudce
"vypřímilo" všemi směry... souměrně, existuje střed této exploze (rovnající se
středu singularity). Existuje tedy "střed" vesmíru? Připusťme "nesmyslnou"
možnost pozorovatele mimo náš vznikající vesmír. Dejme mu patřičnou (nám
samozřejmě neznámou)sadu zákonů fyziky či o trochu více rozměrů (nejen 3+čas) a
trpělivost. Po 13.miliardách let uvidí naší planetu v nějaké poloze vůdči
zakřivené hranici vesmíru i vůdči jeho středu. Proč je tedy existence středu
vesmíru popírána?
Děkuji za odpovědi :) (Oldřich Starý)
Odpověď:
ad 1)
Zde pravděpodobně směšujete dvě trochu odlišné věci. Podstatou inflace není napřimování prostoru, ale jen jeho rapidní expanze (prostor může být stále plochy). Výraz "vypřímení velmi svinutého prostoru" se nejspíš vztahuje ke strunové teorii, kdy je vícedimenzionální prostor na počátku svinutý a při expanzi se tři jeho dimenze nafukují a ostatní zůstávají svinuté. Pro představu se omezíme na dvě dimenze svinuté do sféry (povrch koule) jejíž poloměr se expanzi zvětšuje.
ad 2)
Na předchozí představě sféry (třídimenzionální varianta sféry je jedním z modelu prostorové části vesmíru) nejlépe vidíte, proč nelze nalézt střed vesmíru. Na sféře není žádné význačné místo odkud by expandoval prostor, expanduje všude stejně. Význačným místem není ani její střed, neboť ten je pouze pozůstatkem naší vizualizace. Ve skutečnosti není dvoudimenzionalni sféra vnořena do třídimenzionálního prostoru, neboť mimo ní žádný prostor není. Tím pádem není ani kam umístit vnějšího pozorovatelé, neboť není žádný prostor mimo. Navíc přidání dodatečných rozměrů by onomu pozorovateli umožnilo identifikovat pouze střed sféry, který ale stejně neleží v našem modelovém 2-dimenzionálním vesmíru.
Takže bychom se od něj žádnou užitečnou informací nedozvěděli, neboť všechna místa na sféře jsou od středu stejně daleko.
panoramatická fotografie z mise Apollo 14
