Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
363) Měření hmotností částic
16. 05. 2007
Dotaz: Prajem dobrý deň, dá sa zmerať aj pokojová hmotnosť častice? Alebo je to tak, že
sa zmeria hmotnosť častice pre istú rýchlosť a relativistickým vzťahom sa
dopočíta pokojová hmotnosť častice? Ďakujem. Števo (stefan)
Odpověď: Hmotnost některých částic lze měřit v podmínkách, kdy jejich rychlost je
zanedbatelná vůči rychlosti světla a hmotnost je tedy prakticky klidová
(to je příklad hmotnostní spektrometrie), resp. jak navrhujete, na
rychlost lze vzít korekci podle známého vzorečku. Jiná cesta zjištění
klidové hmotnosti je založena na relativistickém vztahu E2=m2c4+p2c2, který přepíšete do tvaru m2c4=E2-p2c2. Tj. klidová energie
resp. klidová hmotnost (až na c4) se zjistí z rozdílu kvadrátů energie a
hybnosti. Energii a hybnost studované částice pak často získáte například
jako součet energií a hybností jejích rozpadových produktů, viz např.
Dotaz: Pokud uložím směs plynů vzniklých při elektrolýze vody do zásobníku, dojde časem
k oddělení vodíku a kyslíku vzhledem k jejich rozdílné hmotnosti? (kenko)
Odpověď: Spíš naopak, nehomogenity vzniklé při míchání směsi se ještě difúzí
vyrovnají. Každý plyn se bude v rovnováze v dobré aproximaci chovat tak,
jako by byl v nádobě sám, a pokud neuvažujeme děsně velkou nádobu, ve
které by byl znatelný úbytek tlaku s výškou, bude jejich poměr všude
stejný. Situace, kdy plyn s větší hustotou má větší koncentraci u podlahy
(například když napustíte do akvária CO2 z bombicek) je nerovnovážná a
difuze ji dříve nebo později zruší. Podobně nerovnovážná situace je
nad hrncem s vroucí vodou, tam je evidentně koncentrace vodní páry
větší než o kousek vedle. Dovaříte-li však a počkáte, bude vlhkost
vzduchu opět stejná v celé mísnosti.
Leccos zajímavého je například v heslech diffusion, partial pressure
... ve Wikipedii.
Dotaz: Dobrý den,ve škole jsem dostala za úkol odpovědět jaký nejvyšší proud je možné
získat ze zásuvky?Děkuji za rychlou odpověď (Dana)
Odpověď: Velikost elektrického proudu limitují v podstatě dva faktory. Pokud je elektrické vedení v pořádku, omezuje velikost elektrického proudu proudový jistič a/nebo pojistky. V domácnostech bývají nastaveny nejčastěji na 10 A, 16 A nebo 25 A. Pokud elektrické vedení v pořádku není (například je uvojněný kontakt v zásuvce), může dojít při zvyšování odběru proudu k přetavení/přepálení elektrického obvodu v místě špatného kontaktu (neboť zde je nejvyšší odpor, a tedy dochází zde k největšímu uvolňování tepla při průchodu proudu), a to ještě dříve, než dosáhne procházející proud hodnot, při kterých by obvod byl rozpojen jističem. V tomto případě hrozí nebezpečí vzniku požáru, neboť od tavícího se vedení může chytnout případný okolní hořlavý materiál.
Dotaz: Dobrý den - měl bych dotaz ohledně kruhových polarizačních filtrů běžně
používaných ve fotografické praxi. Co se stane, když přes polarizační filtr
hledím na zrcadlo? Podle selského rozumu by se mělo veškeré světlo ofiltrovat,
ale nestane se tak. Domnívám se, že je to způsobené povahou obrazu v zrcadle (je
zdánlivý). Je má myšlenka správná? Odfiltroval by polarizační filtr odlesky na
předmětech před zrcadlem způsobené "opravdovým" odrazem světla od zrcadla?
Děkuji moc. (Petr U)
Odpověď: Běžné denní nebo umělé světlo, ať už ze slunce nebo ze žárovky, není
polarizováno. To znamená, že se na něj můžeme dívat jako na směs všech
možných polarizací. Polarizační filtr je zařízení, které při průchodu
světla propustí pouze jednu lineární polarizaci a zbytek odfiltruje.
Tedy za polarizačním filtrem je už světlo lineárně polarizováno.
Po odrazu na zrcadle se ale polarizace světla nezmění, jestliže tedy
jsme nastavili filtr například tak, aby z nepolarizovaného světla
vybíral jen to, které má vodorovnou polarizaci, pak se od zrcadla bude
odrážet opět světlo s vodorovnou polarizací. Na něj pak již filtr nemá
žádný vliv, a proto vidíme i světlo, které prošlo skrz filtr před i po
odrazu na zrcadle.
Polarizační filtry se někdy používají k odfiltrování odlesků, například
na vodní hladině. Důvodem je, že při odrazu nepolarizovaného světla na
vodní hladině či na jiném rozhraní dochází také k částečné polarizaci
světla. Odražené světlo je převážně polarizováno tak, že vektor
elektrické intenzity kmitá rovnoběžně s odrazivou plochou (hladinou),
naopak ve světle, které projde, převažuje polarizace v kolmém směru.
Pokud filtr nastavíme tak, aby byl směr, ve kterém propouští, kolmý na
hladinu (tedy rovinu polarizace světla), potlačíme odlesky velmi výrazně.
Dotaz: Pokud se budu pohybovat třeba rychlostí 1km/s, tak přejedu silnici dlouhou 1km
za 1s. Pokud bych ale jel rychlostí mnohem větší a tím pádem bych vnímal silnici
kratší, přejel bych jí za menší čas, než mou původní rychlostí 1km/s. Nebo se to
vše relativisticky vyruší a čas potřebný na cestu si nezkrátím? (Miroslav Strob)
Odpověď: Při rychlostech blízkých rychlosti světla je třeba začít rozlišovat, odkud to celé pozorujeme. Z pohledu superautomobilu, který se řítí obrovskou rychlostí po silnici, zpozorujeme dilataci délky - silnici tedy naměříme kratší, než jak bychom ji naměřili, kdybychom se vůči ní nepohybovali. Zvládneme tedy projet daný úsek silnice opravdu rychleji (jinými slovy za kratší čas).
Trochu jinak tatáž situace vypadá z pohledu člověka sedícího u silnice (který se vůči silnici nepohybuje). Pro něj bude silnice pořád stejně dlouhá a superautomobil ji podle jeho měření projede v původním (delším) časovém úseku. Zároveň ale naměří, že hodiny v superautě jdou nějak pomaleji (tzv. dilatace času - díky tomu naměří řidič v superautě kratší časový interval).
Nyní je třeba upozornit, že ani jeden (ani řidič superauta ani sedící člověk) nikde neudělali žádnou chybu a oba pohledy jsou správné. Jejich rozdílnost je daná tím, že jsou vztaženy k různým, vůči sobě se pohybujícím soustavám.
Nezvyklé chování přírody při vysokých rychlostech vede k mnoha zdánlivým paradoxům, o nichž si můžete přečíst například na:
