Zaujal vás nějaký fyzikální jev? Nevíte si rady s jeho vysvětlením? Neváhejte a napište nám svůj dotaz!
nalezeno 1493 dotazů
1270) Foton
16. 10. 2002
Dotaz: Jak to, že se může foton pohybovat rychlostí světla? V tabulkách jsem si našel, že má určitou hmotnost, ale při rychlosti světla by tato hmotnost musela být nekonečná. (Radim Kučera)
Odpověď: Milý Radime, bohužel jste se podíval špatně. Foton má nulovou klidovou hmotnost "a proto" se pohybuje rychlostí světla.
Dotaz: Jaký je čas na zeměpisných pólech? Pokud uvažím, že čas se mění se změnou zeměpisné délky,tak v pólech se všechny zeměpisné délky setkávají.Podle čeho tedy na pólech určit čas? (Martin Janosek)
Odpověď: Váš dotaz je krásný. Nastěstí když se pralidi řídili jen Sluncem nad hlavou, tj. když bylo nejvýš, poobědvali kotletu z mamuta a když zapadlo za kopec, zalezli do jeskyně a dělali praděti, neměli asi roupy dojít ani na severní ani na jižní pól a tedy neměli Vaše problémy. Když tam jde nebo jede někdo dnes, pozoruje už dávno před pólem, že je pořád světlo, akorát Slunce na obloze stoupá a klesá (resp. je pořád tma a Slunce je pořád pod obzorem). A když je pořád světlo, tak se musí řídit buď podle hodinek nebo biologických potřeb. V polárních oblastech se můžete rozhodnout pro jakýkoli denní rytmus, zvolit si jakýkoli čas, který se vám líbí. To v našich krajinách ale můžete taky, jen můžete mít koordinační potíže s okolím. Zkuste si cvičně zaletět do USA nebo Japonska, nebo třeba někam do Tichomoří, a ověřit, že opravdu ten standardní sluneční čas a naše vnitřní hodiny se mohou prát a po čase naopak shodnout. Pokud Vám jde o ryze pragmatickou otázku, jak na pólu určit čas jenom pozorováním Slunce, pak opravdu poledne musíte zvolit, průběh času pak můžete měřit třeba triviálními slunečními hodinami.
Dotaz: Proč není možné dosáhnout teploty absolutní nuly?
Je stanovena hodnota maximální kladné teploty? (Petr)
Odpověď: Uvažte
predevším, JAK dosahujeme nízkých teplot - tedy jak se
dostaneme na nižší teplotu, než je zatím k dispozici.
Popíšu to na jedné z možností; ostatní možnosti, jak
nahlédnete, se liší treba vnitrním mechanismem, ale ta
záludnost je presne stejná. Tedy: Plyn mužu ochladit napr.
tak, že ho dám do válce (s pístem), jehož povrch mužu
strídave zakrýt molitanem (zabránit prenosu tepla mezi
válcem a jeho okolím) nebo odhalit (a válec i s plynem získá
teplotu okolí). Dám válec do nejstudenejšího prostredí
(teplotu oznacme treba T4) které mám, odhalím ho, a
pokracuji tímto cyklem: 1) Odhalím válec (získá teplotu T4
svého okolí) 2) Zakryju válec (teplota se nemení) 3)
Stlacím plyn ve válci (teplo se nevymenuje, teplota vzroste
na nejakou hodnotu T5). 4) Odhalím válec (plyn vydá teplo do
okolí, teplota plynu se pritom vyrovná s okolím na hodnotu T4
) 5) Nechám plyn rozepnout. (teplo se nevymenuje, teplota
plynu klesne na hodnotu T3 menší než T4). Tím jsem získal
neco, co je chladnejší (T3) než zatím nejnižší
dosažená teplota (T4). Tím si vychladím nejaký ten
"zásobník chladu" na teplotu T3.
Dále se hra opakuje jen místo teplot T3 < T4 < T5 budu
mít T2 < T3 < T4. A takhle pujdu dolu po posloupnosti
T4, T3, T2, T1, T0, T-1, .... Porád budu s teplotou klesat, ale
ukáže se, že to nebude neomezene, nýbrž že se budu
blížit nejaké limitní hodnote, asi tak jako posloupnost 1
1/2 1/3 1/4 1/5 1/6 ... porád klesá, ale ne do mínus
nekonecna. Proc to je? "Úcinnost" mé metody se
totiž stále snižuje v tom smyslu, že i v tom nejlepším
ideálním prípade nemám stálý ROZDÍL teplot, ale POMER
teplot (vyjádrený v absolutní teplote). Proto klesám, ale
jen v rámci kladných hodnot absolutní teploty; ani na nulu se
stálým pomerem hodnot nedostanu nikdy, natož pod ní. Druhý
zákon termodynamiky mi vymezuje úcinnost vratných stroju,
stanoví, že úcinnost tepelného motoru je rovna výrazu
(QT-QS)/QT pro teplo QS vymenené se studenejší lázní a QT
s teplejší. Z toho pak plyne možnost "ocíslovat
teploty" tak, že teplota T je úmerná predanému teplu
Q. Protože chladnicka je "tepelný motor pracující
pozpátku", je videt, že i její úcinnost dána stejným
vzorcem, urcujícím POMER a nikoli ROZDÍL.
Tohle je tedy idea celého vysvetlení. Samozrejme, prakticky
toto ztroskotá dríve, protože každý plyn nekdy zkapalní a
už to nepujde tak jako dosud. Mužu si vymyslet jiný vratný
dej, treba magnetizaci a demagnitizaci, pri nemž se látka
jednou zahreje, podruhé ochladí. Ale i tam to dopadne stejne
- vždy pujde o neco jako POMER, nikoli ROZDÍL. No, a jedna z
formulací 3. zákona termodynamiky ríká práve to, že
VŠECHNY "chladicí" deje mají tento charakter, a že
existuje ona "absolutní nula", pod kterou se tedy
nejde dostat. Tolik z termodynamiky.
Z hlediska statistické fyziky, tedy mikrosveta, je to
jasnejší. Každý predmet, at je to plyn ve válci nebo
jediný atom vodíku, má své povolené energiové stavy. Jeden
z nich je ten nejnižší, a tomu odpovídá (makroskopicky)
teplota absolutní nuly. Pak je jasné, že "víc než pod
nejnižší hodnotu" to ochladit nejde.
Hodnota maximální kladné teploty stanovena není. Ovšem,
zahríváním (dodáváním energie cestou tepla) dejme tomu
caje v myšleném pevném objemu ("ve válci") caj
nejprve zmení chut, voda se postupne vyparí na vodní
páru, tanin a aromatické látky se rozloží na jednodušší
(stovky stupnu), dále se zacne voda trhat na H a OH (pár
tisíc stupnu), posléze na ionty, bude zárit, pri stovkách
milionu stupnu se zažehne termonukleární syntéza (fúze)
... a to už je jiste neco úplne jiného než "hodne
zahrátý caj". V principu (máte-li energii na
zahrívání a dobrou izolaci - pri milionu stupnu se energie
zárení bude rovnat energii zahráté "hmoty" a dál
ješte poroste úmerne ctvrté mocnine teploty) mužete
jít až k teplotám, které byly kolem Velkého tresku. Dál
asi nemá smyslu jít, protože by bylo moc odvážné verit,
že se za takových podmínem chová hmota podle stejných
zákonu, jaké známe a jaké platí, dejme tomu, do nejakých
tech miliard stupnu.
Dotaz: Při obědě u nás vypukl spor o protony. Je vodíkové jádro to samé jako proton?
Ve škole nás učili, že kyselina odštěpuje vodíkový proton H+, otec tvrdí, že
to je proton jako proton, tedy každý volný proton je zároveň vodíkové
jádro.Já tvrdím, že to je rozdíl. (Šárka Nováková)
Odpověď: Proton je jako proton a jako vodíkové jádro, navíc jsou všechny stejné a dva vedle sebe se od sebe nepoznaj.
Dotaz: Jak vzniklo slovo magnet?
A něco o hodinách-máme mít referát!!! (Karolina Potocká)
Odpověď: Milá Karolíno, slovo magnet je odvozeno z názvu mesta
Magnézia (ležícího ve strední Asii), kde byl poprvé
objeven magnetid (látka pritahující železné predmety).
Nejstarší zmínka o využití zemského magnetismu je patrne z
roku 2637 pr.n.l., kdy pri pronásledování neprítele užil
magnetku cínský císar Huang-Ti. První systematické pokusy
s magnety a zmagnetovaným železem provádel kolem roku 1600
renesancní ucenec William Gilbert z Colchesteru .
Na následujících stránkách si mužete precíst
"neco" o hodinách, doufám, že tam najdete vhodné
informace pro váš referát: http://www.quido.cz/objevy/hodiny.htm. Na webu najdete ale spoustu dalších
clánku, stací do vyhledávace napsat heslo hodiny a vybrat
si.