Poprvé v tomto tisíciletí mají lidé na severní polokouli možnost pozorovat jasnou kometu. V dubnu se k Zemi přiblížila kometa Ikeya-Zhang, kterou spatřili naši předci naposledy v roce 1661. Nyní je kometa viditelná při troše štěstí i pouhým okem.

Padající kapky vody jsou často vděčným tématem fotografů. A není se co divit - voda dokáže takové kousky, které bychom od kapaliny snad ani nečekali. Jak je to možné? Většinu z nás ani nenapadne, jaká krása se skrývá nad našimi hlavami při tak běžné činnosti! Zvláště zajímavé jevy nastávají při odtržení kapek z proudu vody...

Naše sluneční soustava obsahuje Slunce, planety a další tělesa. Kolem většiny planet je navíc oblast, do které významně zasahuje jejich magnetické pole. Této oblasti se říká magnetosféra a bývá výrazně větší než planeta sama. Magnetosféra největší planety sluneční soustavy, Jupiteru, je ještě daleko větší nežli Slunce!

Co se stane s kapkou vody na rozžhavené plotýnce? Možná jste třeba při topení v kamnech na chalupě zjistili, že se kapky dovedou na rozžhavené plotně pohybovat jako kulečníkové koule. Jak to, že se rychle neodpaří? Je to proto, že se mezi kapkou a rozžhaveným povrchem neustále tvoří vrstvička páry, která kapku nadnáší, a ta se pak s malým třením pohybuje - klouže - nad povrchem plotny. Tvořící se pára kapku dále izoluje, a ta se pak vypařuje pomalu pouze prosřednictvím tvorby "parového polštáře" pod sebou.

Již dlouhá léta se v řadě oborů používají krátké záblesky světla, kterými se zkoumají různé děje. Snahou vědců je dosáhnout co nejkratších záblesků, které by umožnily sledovat pohyb atomů a částic, ze kterých jsou atomy tvořeny. Nyní existuje teorie na dosažení záblesků v délce trvání v řádu zeptosekund (1 zeptosekunda = 10^-21 sekundy)!