Je pátek ráno a mě čeká cesta do školy. Tentokrát jsem se ale rozhodl fyzikálně si ji trochu proměřit, abych zjistil, jakému zrychlení (nebo chcete-li přetížení) jsem při své každodenní cestě vystavován. K měření použijeme přístroj Vernier LabQuest s akcelerometrem (to je ta malá černá krabička na konci kablíku).

První dopravní prostředek byl výtah v našem paneláku. Vstoupil jsem do něj, zmáčnul tlačítko na LabQuestu, stisknul tlačíčtko výtahu a sjel ze šestého patra do přízemí. Na displeji se mi přitom vykreslil tento graf:

Kontrolní otázka č. 1: Jak dlouho jsem sjížděl výtahem oněch 6 pater?

[odpověď]

Kontrolní otázka č. 2: Jaké bylo maximální zrychlení a zpomalení, které jsem v tomto výtahu zažil?

[odpověď] 

Na zastávce Dobratická nastupuju do autobusu č. 140 a mířím ke stanici metra Letňany a dále na Prosek.

Abych měřil opravdu zrychlení ve směru dopředu-dozadu a nemíchalo se mi to s tíhovým zrychlením, musím držet senzor stále v daném směru. Nejjednodušší způsob, jak toho jde dosáhnout, je přitisknout jej k nějakému jasně orientovanému stabilnímu předmětu v autobuse - tyč určená k držení byla pro tento účel ideální.

Trochu zklamáním byly naměřené výsledky. Autobus se při jízdě třásl, což se v grafu zřetelně projevilo. Kromě toho  se zde míchají rozjezdy a brždění mezi zastávkami s náhlými změnami rychlosti v důsledku provozu na silnici, stání na semaforech, ... interpretace grafu by tedy nebyla vůbec jednoduchá.

Na Proseku sestupuju do stanice metra, když v tom mne zaujal výtah pro invalidy...

... ve výtahu pevně přitiskávám senzor k madlu, mačkám tlačítko a jedu o patro níž.

Z grafu je pak patrné, že tento výtah se chová velmi podobně tomu, který jsem proměřoval na začátku cesty. Prakticky stejné zrychlení i zpomalení.

A hurá do metra...

V metru opět volím vodorovnou orientaci senzoru a fixuju jej vůči okennímu rámu. Není to moc pohodlné, ale je to funkční a nepřekážím tak ostatním cestujícím.

... v průběhu jízdy se graf pomalu vykresluje ...

A takhle to vypadá (trasa Prosek - Střížkov - Ládví - Kobylisy - Nádraží Holešovice). Z grafu je dobře patrný rozjed z každé stanice, který plynule přechází v brždění před stanicí následující. Vyjímkou je jen poslední usek (Kobylisy - Nádraží Holešovice), ten je o něco delší a tak se zde jede trochu jinak - vlak několikrát mírně zrychluje a zpomaluje. V grafu lze také dobře identifikovat stání soupravy ve stanicích (Střížkov, Ládví, Kobylisy). Cesta trvala 548 sekund, tedy přes 9 minut.

Na Nádraží Holešovice nastupuju do autobusu č. 186 ...

a fixuju senzor osvědčeným způsobem o okenní rám.

Kontrolní otázka č. 3: Jak dlouho čekal autobus na křízovatce s Argentinskou ulicí? (nejdelší čekání)

[odpověď]

Poslední měření mě čekalo ve výtahu v katedrální budově MFF v Tróji. Pojedu do 7. patra.

Z grafu jsou patrné 2 věci. Především to, že výtah zastavil i v nižším patře (spolucestující vystupoval ve 3. patře). Pak si ale také stojí za to všimnout, že narozdíl od obou předešlých výtahů tento výtah se déle rozjíždí do cestovní rychlosti (jezdí rychleji) a relativně prudce brzdí (zpomalení až 1,1 m/s²).

Zpracoval Jakub Jermář s technickou podporou Heleny Knopfové.